Komunikace (nejen) s dětmi aneb proč to neumíme, PhDr. Lidmila Pekařová

Další významná osobnost klinické psychologie, velmi žádaná lektorka a autorka knihy „Jak žít a nezbláznit se“ přednášela pro padesát lidí 2. dubna 2017 v Chomutově v rámci projektu Tvorba místního akčního plánu rozvoje vzdělávací soustavy.

PhDr. Lidmila Pekařová neotřelou a zajímavou formou dala k dispozici zkušenosti z třiceti tří let praxe v klinické psychologii a přednáškových aktivitách a sedmnácti let praxe primáře oddělení Rehabilitace II v Hamzově léčebně v Luži-Košumberku.

Všichni většinu dne komunikujeme, ale to, že komunikujeme, neznamená, že si vzájemně i rozumíme. Jak používat správné výrazy přiměřené věku dítěte, kdy použít gesta, jak nedělat dítěti mluvčího a nechat ho, ať se samo rozhoduje a učí v kontaktu s ostatními lidmi. Nebo jaké jsou nejčastější chyby v komunikaci s dětmi? Jak ničíme jejich samostatnost a aktivitu? Proč nefunguje strašení a vyhrožování? O tom vše se diskutovalo v městské knihovně v Chomutově a závěry byly pro mnohé „objevné“.

Bez nadsázky lze říci, že každý si odnesl něco, co bude vhodné změnit ve způsobu komunikace směrem k okolí, ať už jsou to děti, kolegové nebo partneři.

O dohodnutých rolích a povinnostech bychom neměli donekonečna diskutovat, ale v klidu a důrazně vyžadovat, co již dříve bylo správně vysvětleno.

Neustálým opakováním pokynů dětem vypínáme mozek, protože opakujeme, co vědí a více než cokoli jiného v nich pěstujeme vzdor. Lepší je si s úsměvem počkat dokud neudělají, co vědí, že udělat mají. A pokud je to nutné, tak vstát ráno dříve nebo start zamýšlené akce posunout (např. o 10 minut dříve ne později).

Naše energie a „síla“ důsledně vyžadovat co už vědí, ve spojení s láskou vedou k cíli lépe než neustálé omílání příkazů, podmiňování, přikazování, vyčítání, mluvení bez efektu, sebe litování a rozdávání rad, o které se nikdo neprosí.

V našem zájmu, ale především v zájmu dítěte je NECHAT JE PŘEMÝŠLET, PLNIT SVÉ POVINNOSTI, SAMOSTATNĚ JEDNAT, PŘIJÍMAT ODPOVĚDNOST ZA SVÉ ČINY A UČIT SE CITLIVOSTI SKRZE NÁŠ PŘÍKLAD.

Nemá cenu se snažit měnit charaktery lidí, ale můžeme komunikací ovlivňovat jejich chování.

Paní doktorka je ve shodě s dětmi ohledně budování respektu učitele. Zajistí jej především nadhled a smysl pro humor. A také schopnost tzv. šít rady na míru například rodičům.

Riziko je v hromadění, které válcuje prožívání a nekonečné diskuse o dohodnutých povinnostech, ale také nepochopení, že svět mužský a ženský fungují každý na trochu jiných principech  a sociální tupost bez vlastního rozhodování a komunikace bez empatie jsou cestou do „pekel“.  

Na březen 2018 je domluvena další přednáška paní doktorky Pekařové. Podrobnosti ještě upřesníme.