Proč potřebujeme teploměr? (6. třída, ZŠ Jirkov Budovatelů)

Na hodině fyziky jsme si položili zajímavou otázku: Proč potřebujeme teploměr? Nestačí nám k porovnání teplot vody v hrnečku naše ruka?

Pomůcky, které jsme k pokusu potřebovali, byly jen tři hrnečky  nebo skleničky, horká a studená voda. Do jednoho  hrnečku jsme nalili studenou vodu, do druhého vlažnou a do třetího horkou tak, abychom ji snesli na prstech. Prsty jedné ruky jsme ponořili do studené vody a prsty druhé ruky do horké vody. Chvíli jsme je tam podrželi a poté je vložili do vlažné vody.

Pokud si pokus vyzkoušíte, zjistíte to, co my. Dejte při tom velký pozor na horkou vodu, abyste se neopařili! Prsty, které byly ve studené vodě, vnímáme vyšší teplotu (vlažná voda je vůči nim teplejší) než prsty, které byly v horké vodě (vlažná voda je vůči nim studenější).

Zjistili jsme, že prsty jako dobrý teploměr nefungují. Z výsledků pokusu vyplývá, že při vnímání našimi smyslovými orgány se můžeme dopouštět chyb. Proto je při měření teploty těles používání teploměrů nezbytné. Jsou totiž spolehlivější a přesnější než naše smysly.

A když už jsme měli připravenou vodu v hrnečku, pokusili jsme se v ní rozpustit kostku cukru. Chtěli jsme si ověřit, jestli animace, kterou jsme viděli v interaktivní učebnici fyziky Vividbooks, funguje. Všem pokus vyšel naprosto stejně. V horké vodě se kostka cukru téměř okamžitě rozpadla a po chvíli zcela rozpustila. Ve studené vodě si dávala na čas. Ale i v ní se po určité době začala rozpadat a pomaličku rozpouštět.

Chcete vědět proč? Pokusím se vám to vysvětlit pomocí příkladu s dveřmi. Molekuly horké vody mají mnohem vyšší energii. Při svém pohybu narážejí do kostky cukru velkou rychlostí, představte si nakopnutí dveří s rozběhem. Proto se kostka cukru tak rychle rozpustí. Molekuly studené vody se sice také pohybují, ale výrazně pomaleji. Stejně jako když ťukáte nebo tlačíte do dveří,  které se otevřou až po chvíli.

Pokus s cukrem si určitě vyzkoušejte, stojí za to. A pokud byste toho měli málo, vezměte si dva sáčky čaje a vložte je do již „oslazené“ vody. To jsme na závěr hodiny udělali i my. Jak vše dopadlo, se můžete podívat na fotografiích.

Mgr. Jitka Deutscherová – vyučující fyziky