Necelá stovka rodičů hodnotila kvalitu vzdělávání na základních školách v elektronické anketě

Jako velmi dobrou ohodnotilo úroveň výuky třicet tři procent rodičů. Trojku by dalo dvacet šest procent a jednotku by zasloužila škola jejich dítěte v pětadvaceti procentech. Velmi podobné rozložení známek pak panovalo v případě úrovně zprostředkování znalostí, rozvoje individuálních schopností, motivace dítěte k učení, schopnosti naučit a třídit informace z různých zdrojů, upevňování morálních hodnot, podpory pozitivního vztahu k životnímu prostředí, podpoře iniciativnosti a aktivního občanství nebo prostoru pro vyjádření a obhájení vlastního názoru. A v podobném poměru pak bylo známkováno také materiální vybavení škol a školních družin, nejčastější známkou byla dvojka.

Další rozvoj by dle hlasujících rodičů zasloužila oblast komunikace, preferovali by větší otevřenost a to jak na ose škola - rodič, tak škola – žák, ale zmíněna byla i komunikace mezi vedením školy a učitelským kolektivem. Osmdesát dva procent rodičů volá po více informacích o dění ve škole a fungování dítěte v ní. Uplatňování pozice nadřazenosti a neschopnost motivovat může  být dle některých respondentů příčinou špatných výsledků i v případě celých třídních kolektivů.

Poptávka stran rodičů je po sdílení informací o prospěchu dítěte elektronickou formou, po moderních metodách výuky, nových technologiích a kvalitních učitelích. Někteří rodiče by rádi viděli individuální péči o nadané žáky, více pracovních činností rozvíjejících zručnost a  zlepšení výuky cizích jazyků a to především využitím rodilých mluvčích v hodinách. Další oblastí pak byl přístup a chování vůči žákům, doporučována byl větší důvěra v jejich schopnosti a podpora samostatného úsudku. Řada připomínek směřovala k majetku – oprava omítek, podlah, nábytku a například šaten. Sedmdesát tři procent rodičů by si přálo více možností k ovlivňování dění ve škole, ideálně formou setkání s vedením školy nebo pak skrze rodičovské schůzky.

Zajímavé náměty směřovaly ke slovnímu hodnocení výchovných předmětů s odkazem na velmi různou míru nadání na „tělák, hudebku nebo výtvarku“ nebo akcent na propojování znalostí z jednoho předmětu do jiných, uváděn byl příklad českého jazyka a dějepisu. Sedmdesát osm procent by si přálo širší  hodnocení dítěte (nejen znalostí).

Více jak polovina rodičů zaznamenala šikanu nebo jiné negativní jevy v třídním kolektivu a polovina pak oznámkovala způsob řešení jednotkou nebo dvojkou.

Na rozdíl od dětí nepovažují rodiče smysl pro humor pana učitele za nejdůležitější, vysoké skóre však shodně panovalo v možnosti zeptat se v případě, že něčemu dotyčný nerozumí.